Rozhovor: Jan Gregor – výkonný ředitel firmy Tlapnet

• S více než 1 200 poskytovateli internetu máme v ČR jedno z nejvíce konkurenčních prostředí na světě
• Pro běžnou domácnost je jedno, zda má 50 nebo 1000 Mbps, rozdíl v odezvě nepozná
• Vybudovat optickou přípojku k rodinnému domu stojí desítky tisíc korun. Budoucnost venkova a hůře dostupných lokalit proto bude i nadále patřit pokročilým bezdrátovým technologiím

Český telekomunikační trh je se svými více než 1 200 poskytovateli internetu naprostou raritou. Zatímco v zahraničí lidé platí za pomalé přípojky tisícové částky, v ČR se operátoři přetahují o zákazníky s nabídkami za pár stovek. Kam až se dá posunout rychlost bezdrátového připojení, proč investoři raději kopou optiku na sídlištích než na periferiích a jak operátorům komplikuje život byrokratická džungle? Nejen o tom v otevřeném rozhovoru mluví Jan Gregor, výkonný ředitel společnosti Tlapnet.

Bezdrátové technologie a jejich evoluce

Když srovnáte bezdrátové technologie z počátků Tlapnetu a ty dnešní, v čem nastal ten největší technologický skok? 

Za těch více jak 20 let podnikání se vše neskutečně zrychluje a procesně zkvalitňuje. Myslím si, že telekomunikace díky protokolům IEEE 802.11 a jejich postupnému rozvoji se tomuto trendu technologicky dobře přizpůsobuje. V roce 2004 jsme začínali s rychlostí 64 kbps a cenou 450 korun včetně DPH. V roce 2026 prodáváme až 1Gbps, ale díky extrémně konkurenčnímu prostředí s cenou od 245 korun včetně DPH. Zkuste si porovnat jiná odvětví a kvalitu, objem a cenu produktu v roce 2004 a 2026. Bohužel z internetu se postupně stává komodita, podobně jako voda, plyn a elektřina, kde lidé řeší pouze parametr funguje/nefunguje.

Pro naprostou většinu domácností platí, že nepozná z pohledu odezvy serverů a běžných potřeb, zda má 50/100/250/500/1000 Mbps. Většina problémů a stížností na kvalitu služby je pak na domácím routeru. Ten si většina klientů řeší sama a tento router je ovlivňován okolními sítěmi, protože ho dostali před 10 lety jako dárek k instalaci. Přirovnal bych to k tomu, kdybyste měli Škodu Felicii, tankovali do ní 100oktanový benzín a pak se divili, že po dálnici nejste schopni jet 200 km/h. Všichni poskytovatelé mají předávací rozhraní většinou konektor RJ45, který vede z antény, nebo zásuvky. Wi-Fi sítě si pak každý řeší sám a tady se technologie rozvíjí neskutečně rychle.

Kam až se dá z pohledu přenosových rychlostí a stability s dnešním bezdrátem zajít? Nebo jsme už na limitu technologií? 

Bezdrátové technologie jsou dneska parametricky srovnatelné s optickými sítěmi. Rozdíl je v tom, ze optické médium je prakticky bezúdržbové, kdežto rádiová síť je svým způsobem živý organismus, který je potřeba stále dokola inovovat a zkvalitňovat. Velkým limitem jsou backhaulové sítě, které jsou většinou podél dálnic, železnic, energetických sítí, produktovodů a zde je zdravé konkurenční prostředí. Nicméně v menší regionech většinou tyto sítě nejsou a pokud ano není rentabilních si zda zřídit datový okruh, protože výsledná cena za kapacitu 1 Gbps a vyšší, obvykle přesáhne 10 000 korun měsíčně. 

Říká se, že technologie v pásmu 60 GHz dokážou v hůře dostupných lokalitách nabídnout zákazníkovi v podstatě stejný užitek a stabilitu jako optické připojení. Kde je podle vás ta hranice, kdy už bezdrát dává větší smysl než kopání optiky? 

Tlapnet je sice primárně bezdrátová síť, ale máme také své vyšší tisíce optických přípojek a tým desítek pracovníků, kteří se věnují primárně této optické výstavbě. Při dnešních cenách tedy vyjde výstavba v průměru se započítáním všech nákladů na 25 – 35 tisíc korun. Pokud sledujete čísla, tak vidíte, že velmi výrazně roste počet disponibilních přípojek na optice, ale nerostou k tomu čísla aktivních přípojek. Je to z toho důvodu, že pro investory je nejsnazší investovat, do velkých aglomeracích, tedy sídlišť. Ve městech tedy není problém, aby v panelovém domě mělo 5 poskytovatelů svoji optickou síť, ale v rodinném domě na periferii jsou lidé v principu rádi za jakoukoliv službu.

Kam se vývoj bezdrátového internetu v současné době ubírá? 

Dochází určitě ke koncentraci trhu. Podle registru ČTU na trhu existuje více jak 1 200 poskytovatelů, kteří nabízí svoje služby. Toto je světový unikát a takto konkurenční prostředí jako je v ČR není nikde jinde na světě, což většina lidí neví a je to hlavní argument, proč se cena za fixní telekomunikační řešení pohybuje okolo 200 – 300 korun, ačkoliv v zahraničí je to v přepočtu už 1000 korun a víc. Navíc velmi často s výrazně horší kvalitou služby. Nemusíme chodit daleko, stačí se podívat do technologicky vyspělejšího Německa, kde je tato nabídka:

Tedy 16 Mbps za cenu cca 39 Euro, tedy 945 korun, nebo nejoblíbenějších 100Mbps za cenu cca 49 Euro, tedy v přepočtu 1186 korun a nejlepší nabídka 250 Mbps, když v ČR se nabízí někdy až 10 Gbps? Myslíte si, že požadavky na rychlost mají občané ČR výrazně odlišné od našich ekonomicky vyspělejších sousedů? Bohužel je v našich médiích stále prezentováno, že máme nejdražší telekomunikace v Evropě. Já si to rozhodně nemyslím.

Realita budování optiky

Všichni víme, že samotné položení optického kabelu do země je ta nejrychlejší část celého procesu. Jak dlouho trvá to papírování okolo? Co vás legislativně brzdí nejvíc – stavební úřady, vyjadřovačky ostatních síťařů, věcná břemena nebo něco jiného? 

Největší problém je ekonomická rentabilita investice. Dneska bohužel stojí metr výkopu se vším všudy někde v rozmezí 1000 – 2000 korun v závislosti na tom, jestli zemní práce děláte v zeleni, chodníku, silnici a jaký je povrch. Cenu ovlivňují i přeložky jiného vedení, vytyčování, zábory pozemku, služebnosti, souhlas majitelů pozemků se stavbou, obavy ze ztrát dotačních titulů. Technologie z této ceny jsou pak minimální položky, kdy plastová chránička, kabelové komora a optické kabely, jsou pak desetikorunové položky na metr stavby. Samozřejmě může přijít zlevnění pokud se využívá jiné stavby (rekonstrukce veřejného osvětlení, oprava chodníků, greenfieldů, nebo brownfieldů, kde je výstavba snazší, ale o to náročnější je pak koordinace stavby). Jsou tu telekomunikační operátoři, kteří si za přípolož účtují i 3000 korun/metr. 

Druhý velký problém je s tím, že lidé občas nemají potřebuji si optický kabel nechat zavést, když se rekonstrukce řeší, protože si nechtějí esteticky zničit předzahrádku nebo příjezdovou cestu. Občas mají i strach z toho, ze přívodem zemní optické chráničky naruší hydroizolaci a z tohoto důvodu odmítnou. Samozřejmě to neplatí vždy, ale obchodníci se s těmito argumenty setkávají nejčastěji. 

Jak se liší přístup samospráv? Narážíte spíše na osvícené starosty, kteří jdou digitalizaci naproti, nebo převládá obava z rozkopaných chodníků a neochota povolit výkopy? 

Tady si nemyslím, že byl to problém. Pokud má municipalita s něčím problém, tak je to většinou z toho důvodu, že v sídlištích existují již 2 nebo 3 paralelní trasy a připadá jim zbytečné tam pustit další a nechat si znovu rozkopat město, protože již absolvovali. Většina starostů chce dělat dobré věci pro své občany, ale protože to není většinou jejich obor, tak si nechají poradit a občas špatně, nebo tendenčně. Stále časteji se setkáváme s tím, že investorem optické sítě je sama obec, která při své jiné investiční akci postaví a vybuduje svoji síť, kam pak za transparentních podmínek pouští další operátory. Tento postup mi z pohledu občana připadá jediný správný a dlouhodobě pro občany udržitelný. Největší optická síť, kterou využíváme, a kterou vlastní municipalita, je v Bystřici nad Pernštejnem, ale vznikají a úspěšně fungují i menší celky. 

Jak hodnotíte aktuální roli ČTÚ jako regulátora? Pomáhá rozvoji infrastruktury, nebo operátorům spíše přidělává vrásky kontrolami a neustálým bobtnáním smluvní dokumentace se zákazníky? 

Míra obecné i sektorové regulace v telekomunikacích je bohužel tak vysoká, že pro řadu podnikatelů představuje zásadní překážku. Naše společnosti čelí desítkám kontrol z různých segmentů každý rok. Kdybych měl vyjmenovat všechny regulatorní opatření, kterým jsme se museli za poslední roky přizpůsobovat, tak výčet by byl ve větších desítkám a mnoho menších ISP ani neví, že je mají dodržovat. Příkladem za všechny budiž kontrola ČOI k dodržování zákona 542/2020 o výrobcích s ukončenou životností.

Jinými slovy musíme na každou fakturu, kde je prodaný HW psát informaci, ze určitá část z ceny HW šla na recyklační poplatek. Samozřejmě se i mění cena v čase a logicky i kurz zahraniční měny, protože ne vše se řeší v dolarech nebo eurech. Vzniká tedy extrémně složitá matice, kterou jsme museli vyřešit a samozřejmě i implementačně zainvestovali do SW platforem, abychom následně generovali na fakturu text, který naprostá většina lidí ignoruje a paradoxně značnou část lidí i obtěžuje a považuje ji za zbytečnou. Našim regulátorem není tedy pouze ČTU, ale i mnoho dalších. 

Trh, ceny

V ČR máme internetové připojení poměrně levné, v zahraničí stojí připojení násobky toho, co u nás. Jak moc tento stav ohrožuje schopnost operátorů generovat kapitál na další investice do sítě?

Vzhledem k tomu, že všichni mobilní operátoři mají své primární trhy v zahraničí a většinou i zahraniční vedení společností, tak se snaží aplikovat věci z jiných trhů na tom našem lokálním atypickém. Takže nikdo nemá problém investovat, ale všichni pak chtějí v nějakém čase návratnost investice, která se na hyperkonkurenčním prostředí hledá těžko.

Tlapnet stál u zrodu ISP Alliance. Jak moc tohle sdílení know-how a společný postup pomáhá regionálním operátorům přežít tlak nadnárodních korporací? 

Nám to pomohlo extrémně a jsme stále otevření spolupracím s místními regionámími ISP. Máme dokonce svůj Open Acces Network projekt, kde naší síť otevíráme jiným ISP, kteří na ni mohou připojovat i klienty na bezdrátovách technlogicích. Dneska naši „konkurenti“ mají cca 3000 svých přípojek v naší sítí. 

Jak velkou konkurencí je pro vás Starlink? Přiznám se, že jsem z bezdrátu šel právě ke Starlinku, důvody byly přírodního charakteru – stromy ve výhledu na vysílač, které nechci a nemohu řešit, bohužel. Je pro vás Starlink konkurence, nebo se jedná skutečně o ojedinělé případy pro velmi specifické situace, kdy prakticky není jiná možnost? 

Starlink je pro mnoho lidí a domácnostní jedinou alternativou, které mohou využít, aby měli internetové připojení, protože fyziku, konkrétně Fresnelovu zónu nejde nijak dlouhodobě oklamat. Pokud alternativní ISP připojí klienta na 2,4 GHz na nepřímou viditelnost, tak jej to jenom dožene v deštivých podmínkách v létě. Tehdy jsou lidé nuceni být doma a chtějí tak surfovat, jenže jim připojení nefunguje a nejde s tím nic dělat. Bohužel, Starlink je určen pouze pro maloobchodní prodej a ještě si jej uživatelé musí instalovat sami, což je pro mnoho lidí velká vstupní bariéra.

Kdybychom se potkali za 5 let – jaký bude poměr bezdrátu a optiky v síti Tlapnetu a jaká služba bude pro zákazníky tou nejdůležitější? 

Z povahy naší sítě, kdy hledáme rozumné řešení pro klienty v těžko dostupných lokalitách, tak vždy bude převažovat bezdrátová technologie.

Zdroj: autorský text, ctu
Obrázky: vygenerováno Midjourney