- Některé VPN služby slibují, že umí snížit odezvu ve hrách
- Že to není pravda, jsme si sami vyzkoušeli, latence byla téměř dvojnásobná
Obsah článku
Co je odezva ve hrách?
Odezva (nebo také ping, případně latence) udává čas potřebný k tomu, aby data z počítače docestovala na herní server a zpět. Vyjadřuje se číslem udávajícím tuto dobu v milisekundách. Čím kratší čas, tím lépe. Při vyšší odezvě dochází k tomu, že se třeba postava ve střílečkách vrací na předchozí místo, pohyb není plynulý a zaznamenání výstřelů trvá déle, takže i když oponent vystřelí později, jeho zásah je zaznamenán dřív. Pod 20 ms je odezva skvělá, do 50 ms akceptovatelná, nad 80 ms je to již ve střílečkách dost znát. Strategie nebo MMORPG se dají obvykle hrát i s pingem kolem 100 ms relativně bez problémů.
Surfshark a snížení pingu
VPNky často slibují jednak soukromí, ale také zrychlení internetu, nebo dokonce snížení odezvy. To se sice hezky čte, ale realita je to jen velmi, velmi teoretická. Na konkrétní případy, kdy to možné je, se ještě podíváme. VPN ping spíše mírně zhorší, protože vaší síťové komunikaci přidává další mezikrok (server) a režii se šifrováním.
Sami jsme se o tom přesvědčili. Chvíli jsem hrál Battlefield 6, který latenci ukazuje. Jsem zvyklý na to, že se obvykle pohybuje od 40 do 55 ms. Jakmile jsem aktivoval Surfshark, latence neklesala pod 70 ms, většinu času byla kolem 80 až 90 ms. A popravdě už to bylo pro kvalitní hraní dost na hraně.
Abych měl k dispozici nějaké konkrétní měření, udělal jsem pokus. Změřil jsem rychlost internetového připojení a odezvu nejprve s VPN a poté bez ní. Opakoval jsem toto celé několikrát. Nikdy nebyla latence se Surfsharkem lepší, naopak, většinu času byla zhruba dvojnásobná. Počítač je k síti připojen kabelem a službu jsem připojoval na nejrychlejší dostupný Surfshark server (který byl vždy v Česku). Oba testy monitorovaly odezvu na server ve Frankfurtu.
Test s VPN aktivní
Test bez VPN
Kdy může VPN latenci snížit?
Už byla řeč o velmi specifických případech, kdy s pingem umí VPN služba pomoci. Prvním z nich může být třeba špatné směrování, tedy routing poskytovatele internetu. Menší a střední poskytovatelé (např. lokální, kteří poskytují službu v určitých krajích a ne celorepublikově) nemají vlastní optické kabely po celém světě. Platí proto velkým mezinárodním páteřním operátorům (tzv. Tier 1 a Tier 2 sítím, jako jsou Arelion, Lumen nebo Deutsche Telekom) za to, že jejich data doručí kamkoliv do světa. VPN může data poslat přes přímější a rychlejší trasu, pokud je poskytovatel vašeho připojení posílá „oklikou“.
Druhou, a opět trochu extrémní situací, může být přetížení sítě, tedy jednotlivých uzlů poskytovatele. VPN může provoz odklonit na rychlejší a méně vytíženou trasu.
A posledním příkladem, který jmenujeme, je cílené zpomalování. Poskytovatel může zpomalovat, nebo dokonce zcela blokovat provoz u náročnějších datových služeb. Dříve se to dělo hodně s torrenty. Pokud by z jakéhokoliv důvodu ISP omezoval datový tok na herní servery, provoz přes VPN by mohl být rychlejší z důvodu šifrování dat (poskytovatel internetu nepozná, kam data ve skutečnosti putují).
Zdroj: cnet, autorský text
Obrázky: vygenerováno AI, screenshoty
