- Zoufalá situace s internetovým připojením mě donutila investovat do Starlinku
- Připojení přes družice je záchranou pro všechny, kterým nestačí dostupné připojení k internetu na vesnici a v odlehlých oblastech
- V sérii článků budu popisovat, jak se Starlink instaluje, jak se s ním funguje a jaké má toto připojení specifika
Obsah článku
Starlink – proč?
Úvodem se asi sluší popsat moji současnou situaci s připojením k internetu. Na malé vesnici o ani ne sto obyvatelích, z nichž většina je důchodového věku, nemá asi ekonomický význam budovat optickou síť. Snahy tu již byly – optika měla vést po sloupech, ale to zastupitelstvo bohužel zamítlo. Spoléháme tedy na klasický vesnický bezdrát.
Ten zajišťuje jen jedna firma, která má sice snahu, ale překonat některá omezení neumí. V mém případě je problémem strom, který na jaře zaroste listím, připojení je méně stabilní a vypadává. Na dům, na kterém je „pinkadlo“, tedy centrální bod, ve vsi ke kterému se připojují všechny ostatní, nemám přímou viditelnost. Což je pro bezdrát docela problém.
Operátoři nás mají v takovém lehkém stínu, takže 5G nám moc nefrčí a ve 2/3 vsi prostě rychlá mobilní data nefungují. Ano, sice mám signál prakticky plný, zavolám si, nicméně hned vedle ukazatele je výmluvné „E“. Pro mladší ročníky vysvětlení – značí to technologii datového spojení z roku 2011, která má rychlost asi 200 kbit/s, dnešní webové stránky tedy nemá šanci načíst ani v řádu minut.
Měl jsem na výběr. Buď donutím souseda pokácet hned několik stromů, nebo si opatřím internet jinak než od poskytovatele bezdrátového připojení. Druhá varianta mi vyšla jako nejlepší, tu první jsem z respektu k prostředí ani nezkoušel. Stromy, který tu stojí od doby, kdy byl nejmodernějším prostředkem komunikace telegraf, si zaslouží spíš chránit, rozhodně ne odstranit.
Objednáváme Starlink
Došlo tedy k objednání terminálu od Starlinku. Proces je to v zásadě prostý. Stačí zjistit dostupnost zadáním adresy, vybrat tarif (v mém případě ten prostřední, tedy Rezidenční 200 Mb/s) a zaplatit 581 korun za položku „doprava a manipulace“. Pak přišlo čekání, které bylo překvapivě dlouhé a poněkud otravné.
Přiznávám, že jsem Starlink pořídil částečně i kvůli tomu, že mě tato technologie naprosto fascinuje. Přijímat data z oběžné dráhy (a také je tam odesílat) mi připadá nesmírně přitažlivé. Kdo si trochu nastuduje, jak to celé funguje, musí uznat, že je to skutečně špičková technologie a považuji za zázrak, že je takto dostupná. Střední tarif totiž vyjde na necelou tisícovku, respektive na 949 korun měsíčně. Což je ve srovnání s optikou nebo již zmíněným vesnickým bezdrátem docela dost, ale pokud je to jediné spolehlivé řešení, pak jsem ochoten tuto částku měsíčně platit.
Dlouhé čekání
Netušil jsem, že budu na balík s terminálem čekat víc jak dva týdny. Objednal jsem 6. 5., balíček dorazil 27. 5. Trochu mě děsilo, že firma předává balík k finálnímu doručení v ČR České poště. Nicméně ta překvapivě zvládla svoji práci bez zbytečné prodlevy a po pěti dnech (byl v tom i víkend) jsem měl Starlink doma. Paradoxně jsem tak měl dřív doma z Aliexpressu objednaný adaptér na trubku, u kterého jsem původně předpokládal, že dorazí až po terminálu. Celý proces od objednání Starlinku, až po jeho aktivaci, lze mimochodem sledovat v aplikaci, které se hodlám pověnovat v nějakém z návazných článků.
Montáž na střechu
Starlink jsem vybalil a i přesto, že jsem měl dopředu nastudováno, co mě zhruba čeká, jsem byl překvapen velikostí terminálu. Je to skutečně „kus technologie“. Návod je prostý, aby ho pochopil opravdu každý. Mě čekala montáž na trubku, kterou jsem kdysi na střechu montoval pro ten již několikrát zmíněný vesnický bezdrát. Mimochodem, pokud potřebujete něco vyvést na střechu, vězte, že nejdražší na celé akci je obvykle prostupová taška. Ta moje vyšla asi na 2 500 korun a co jsem se koukal na ostatní značky střešních krytin, nejsou o mnoho levnější.
Výše zmíněný adaptér jsem tedy nasadil na trubku, provlékl komunikační/napájecí kabel a následně osadil terminál. Nefunguje zde žádný zacvakávací systém, takže jsem do místa styku dal ještě oboustrannou pásku a celé jsem to vysoce odborně pojistil pevnou páskou ze spodní strany. Do budoucna hodlám celou sestavu upravit, aby to vypadalo trochu lépe, pro prvních pár týdnů používání bude toto řešení stačit.
Zaměření terminálu
Následovalo propojení kabelu s routerem a napájením a pak samozřejmě aktivace přes aplikaci. Ta umí ukázat, jestli bude mít terminál volný výhled na oblohu. Měl by mířit zhruba 15 stupňů směrem na severovýchod (tímto směrem míří všechny Starlink terminály cca na sever od Brna, jižněji položené zase míří na jih). Pomyslný paprsek se pak pohybuje v rozsahu 110°. To je důležité, protože družice se pohybují a terminál mezi nimi velmi rychle přepíná. Pokud by vás mimochodem zajímalo, jak to celé vypadá při pohledu shora, doporučuji web starlink.sx, který to simuluje a ukazuje, jak zhruba vypadá přepínání mezi družicemi. Terminál si umí změřit svůj sklon a také má GPS, takže přesně ví, kde se nachází vůči družicím (a z GPS si bere i přesný čas).
Nicméně aplikace mě donutila zarovnat terminál dle jejích požadavků, což se povedlo asi na třetí pokus. Pokud by zarovnání neproběhlo, internet by fungoval, ale ne zcela ideálně. Terminál by komunikoval třeba se vzdálenějšími družicemi, takže by klesla rychlost a zhoršila by se i odezva.
V dalším díle se zaměříme na nějaké základní parametry připojení a na jeho spolehlivost.
Zdroj: autorský text, starlink.sx
Obrázky: Ludvík Eckerman
