- Už nějakou dobu vlastním AirPods Max a mám na nich naposloucháno stovky hodin
- Jsou to skvělá sluchátka, ale příští generaci by prospěly určité změny
Obsah článku
AirPods Max – dlouhodobé zkušenosti
Sluchátka používám skutečně denně a ze začátku jsem hodně osciloval mezi AirPods Pro 2 a AirPods Max. Postupem času jsem jednoduše začal větší model nasazovat na hlavu doma a sluchátka do uší mám na ven. Pakliže byste váhali mezi oběma modely a chcete rychlou radu, tak berte raději model Pro, je totiž univerzálnější.
Zvukově nezklamou
„Maxy“ jsou zvukově méně zábavné a mají o malinko blíže k audiofilskému světu, ačkoliv i na ten se pořád dívají z úctyhodné vzdálenosti. Mají zvuk méně zábavný, než některé konkurenční modely, ale nehrají basy tam, kde nejsou a jejich podání je velmi poctivé. Ošizené nejsou středy ani výšky, naopak se snaží vše důkladně prokreslit. Kdo chce, aby ho hudba především bavila a nemá potřebu řešit detaily, prostor a další faktory, může v klidu AirPods Max z výběru vynechat.
Textilní kryt prosím už ne
Jenže Apple, jak už to tak bývá, dělá věci jinak. Ne vždy lépe, to si řekněme na rovinu. Snad nejvíc mi vadí způsob, jakým se sluchátka vypínají. Mířím tím teď k textilnímu krytu, který mi trochu překáží. Sluchátka chci používat tak, že je vypnu, když je vypnout chci. Nechci s sebou na zahradu tahat kryt, do kterého je uložím, aby se vypnula, protože jinak se zbytečně vybíjejí (sama se sluchátka vypnou až po dvou hodinách, pokud nic nepřehrávají). Pokud tedy někdy Apple uvede na trh AirPods Max 2, doufám, že si odpustí tuhle zběsilost.
Komfort na maximu
Co bych naopak rád zachoval, je komfort nošení. Most s náušníky rozkládají docela velký přítlak velmi dobře a tak, že ani po několika hodinách nejsou AirPods Max na hlavě nepříjemné. Naopak, stačí 20 minut a nevím o nich, čemuž přispívá i dokonale zvládnutý režim propustnosti. Když ho zapnu, je poměrně snadné zapomenout na to, že mám vůbec něco na hlavě.
Srážející se voda uvnitř mušlí
Přítlak je tak velký, že jsem zkoušel se sluchátky i sportovat. Narazil jsem ovšem na špatnou propustnost a prodyšnost tkaniny. Souvisí to asi s tím, že umějí opravdu dobře izolovat od okolí, pokud si to uživatel přeje. Jenže k tomu je nutné ucho uživatele akusticky oddělit od jakéhokoliv ruchu z vnějšího světa. Upřímně netuším, jestli je to vůbec řešitelné, ale kdyby se povedlo udělat design aspoň trochu prodyšnější, bylo by to ku prospěchu věci.
Při běhu se velmi rychle začne v mušlích srážet voda a ani pot nemá kam odtékat. Děje se to i v případě, že jenom sedím u stolu a píšu článek, ale v mnohem menší míře. Téměř vždy je to vidět na optických senzorech, které v mušlích jsou a orosí se zevnitř. Překvapivě to na jejich funkci nemá vliv, je ovšem otázka, jak dlouho bude elektronika schopna tomuto odolávat.
Bytelná konstrukce
Na závěr musím ještě zmínit odolnost. Spousta výrobců dělá různé skládací mechanismy, pomocí kterých se dají jejich produkty složit do kompaktnějších rozměrů a následně přenášet třeba v pouzdře. AirPods Max mají již zmíněné pouzdro textilní, které ovšem nekryje klouby a most. Jelikož se ovšem Apple nebál na tyto konstrukční prvky využít kov, jsou sluchátka natolik odolná, že je v batohu nosím jen tak.
Zdroj: autorský text, soundguys, thetelegraph
Obrázky: Ludvík Eckerman
