- Nová Mafia: Domovina přifrčela, ale stejně rychle se na ní zapomene
- Jde o tuctovou hru, v mnohém nedostačuje na současnou herní tvorbu
- Zachraňuje ji snížená cenovka a přijatelná 12hodinová doba hraní
Zkraje srpna dorazila na PC a konzole nová Mafia: Domovina. Jde o pátou hru v sérii a čtvrté příběhové pokračování, když nebudeme počítat remake prvního dílu z roku 2020. V českých recenzích sbírá naprosto nadprůměrné hodnocení, v globálu už to taková sláva není. My jsme si hru zahráli také, jak se nám líbila?
*Pokud se chcete vyhnout spoilerům, článek pro vás není určen – i když se hodně snažíme nic konkrétně nejmenovat, naznačujeme. Tak si dejte pozor!
Obsah článku
Stará dobrá Mafia? Až moc
Mafia: Domovina je podle hráčů i vývojářů „návrat ke kořenům“. A to jak příběhově (návrat na Sicílii, kde vznikla slavná mafie), tak hratelně. Otevřený svět zde nečekejte, mapa je relativně velká, ale pohybujete se v ní pouze v rámci příběhových misí. Je to velký návrat k tomu, co nabízela první Mafia z roku 2002.
Jako mladý havíř Enzo se shodou okolností nachomýtnete k rodině dona Torrisiho, plníte rozličné úkoly a stoupáte po kariérním žebříčku rodiny. Příběh zbytečně rozmazávat nechci, protože jde o to nejlepší (byť není perfektní), co hra nabízí. Čekají na vás zvraty i zrady. Po mém soudu se příběh ze začátku zbytečně vleče a nekončí úplně elegantně.
Po příběhové stránce příběh až moc odkazuje na první díl. A to nepřímo i přímo. Vlastně se nebojím říct, že první díl do značné míry kopíruje, či rovnou vykrádá. Geneze hlavní postavy je v něčem odlišná, i když hodně podobná. Nicméně skladba příběhových misí z 80 % vychází z prvního dílu.
Hned v první polovině vás čeká závod (a pak ještě jeden), jedna z prvních misí v rodině je výběr výpalného, který na konci samozřejmě nepůjde podle plánu (Běžná rutina z prvního dílu). Následně doprovázíte hlavní ženskou postavu, kdy se zase něco zvrtne. Po svém boku máte dvě zkušenější postavy (trochu jako Sam a Paulie), z nichž jedna zradí a jedna zemře. (Velký spoiler!) Konec je fatální i pro vaši postavu, což je o poznání méně elegantní než v prvním díle.
Hratelnost na úrovni roku 2015
Mafia: Domovina běží na Unreal Enginu 5, což vývojářům zajistilo možnost vytvořit skutečně unikátní kulisy a graficky je hra na současné úrovni. Scenérie jsou místy dechberoucí, postavy a obličeje v cutscénách vypadají velmi pěkně a přirozeně; filmový zážitek jako z předchozích dílů je zaručen.
Horší už je to s animacemi a celkovým technickým stavem. Obraz glitchuje, textury doskakují, při přechodech dochází k propadu snímků, grafických chyb je zde opravdu hodně. Voda vypadá hůře než v GTA 5 z roku 2013. Nejhorší jsou ale právě animace – pohyby postav nejsou příliš uvěřitelné a vůbec nepůsobí plynule.
Chování umělé inteligence? Další nedostatek, který v roce 2025 nemá prostor. Nepřátelé jsou úplně hloupí, takřka vám sami skáčou do střel. Nejvíce patrné je to při tichých, plíživých sekvencích, kterých je zde až podezřele moc.
Další problematickou částí je střelba. Hra je na tom hodně postavená, zbraní nabízí celkem slušnou plejádu, ale drtivá většina z nich se chová přinejlepším nerealisticky. Pumpovací brokovnice má dostřel jako puška, pušek je ve hře vícero, všechny se ale chovají stejně a moc použitelné nejsou.
Jakkoliv hra působí staticky jako hypermoderní kousek postavený na pevném základu Unreal Enginu 5, v pohybu už tak komplexně nevypadá. Vlastně je na tom podobně jako Mafia: Definitive Edition nebo Mafia 3, což je ovšem 10 let starý titul. Částečnou omluvou je, že hra nemá plnotučnou cenovku 2 tisíc korun: na PC vyjde na 50 eur (1 230 korun), na konzolích za ni zaplatíte 1 290 korun se vším všudy.
Verdikt
Zhodnotit novou Mafii jednoduše nelze. Určitě nejde o ideální hru, má spoustu technických nedostatků a hratelnost je dost ošizená. Ze sentimentu, či snad vlastenectví se sluší pochválit český dabing – ten ale hru nedělá, klidně bych si titul zahrál v lokální sicilštině, případně v anglickém originále. Na mé rozhodování nad kvalitami či nekvalitami by to nemělo žádný dopad.
Mafia: Domovina je dobrá Mafie, ale tuctová hra. S přimhouřením obou očí bych udělil známku 7 z 10, realističtějším pohledem spíše 6 z 10. Recenzenti, kteří se nebáli udělit osmičku nebo devítku, se podle mého soudu nechali převálcovat vlastním sentimentem.
Dobovou hratelností a vlastně i příběhem se čtyřka nedá s prvním či druhým dílem srovnávat, překonává vlastně jen zpackaný třetí díl. Laťka tedy nebyla nikterak vysoko. Jakkoliv byl tento výlet do světa Mafie vlastně fajn zpestřením letní herní sezony, zpětně bych kvůli ní nepřesekal své vazby na Death Stranding 2, do kterého se nyní s chutí vracím. Obě hry jsou úplně jinde, ale o tom až někdy jindy.
Zdroj: autorský text, Metacritic
Zdroj obrázků: se svolením Hangar 13
