- Film Backrooms od A24 přináší světoznámý fenomén na stříbrná plátna
- Selhává ale v tom základním: neví, k čemu vlastně je, a tak spíš parazituje
- Přesto jde o masivní hit, od 28. května vydělal v kinech už 141 milionů dolarů
V lednu 2022 zveřejnil na platformě YouTube tehdy 17letý designér Kane Parsons krátký 9minutový film jménem The Backrooms. Nikoho ještě tehdy nenapadlo, že krátký filmeček složený z šikovně aranžovaných found footage záběrů upravených v 3D editoru Blender a Adobe After Effects, způsobí takový poprask.
Jenže zaúřadovaly moderní, dynamické sociální sítě jako Instagram a TikTok a celosvětový hit byl na světě. Nové zpracování „městské legendy“ o nekonečných prostorách mimo naši dimenzi nyní vstoupil do kin – a možná trochu nečekaně je u toho znovu Kane Parsons.
Obsah článku
Backrooms konečně na stříbrném plátně
Možná by stálo za zmínku, že prvním 9minutovým filmečkem Kane Parsons (přezdívaný též Kane Pixels) zdaleka neskončil. Na svůj kanál později nahrál dalších 22 minifilmů na téma nekonečných žlutých místností, které ukrývají temné tajemství.
Právě Parsons dostal důvěru studia A24, jednoho z nejprestižnějších amerických produkčních studií současnosti. S rozpočtem 15 milionů dolarů měl za úkol přetavit jeho dosavadní projekty s internetovou legendou backrooms do plnohodnotného filmu. Jen pár dní po premiéře v kinech už víme, že jde o masivní sukces, protože film vydělal celosvětově přes 141 milionů dolarů.
Moc nepřeháníme, když zmíníme, že 110minutový film má pouze dvě důležité postavy: Clarka (Chiwetel Ejiofor), rezignovaného majitele prodejny nábytku, a jeho terapeutku Mary Kline (Renate Reinsve). Clark přišel o ženu, která jej kvůli rozvodu vykopla z domu a on přespává v prodejně s nábytkem, kterou řídí.
Nekonečné místnosti ano, nekonečná nuda ne
Když se rozhodně řešit po vlastní ose problémy s výpadky elektřiny v jeho prodejně, všimne si, že v suterénu může projít zdí do dimenze nekonečných žlutých a ostře osvětlených místností, komplexu chodeb a pokojů s bizarním – částečně lynchovsky a částečně burtonovsky – naaranžovaným vybaveným; fenomén známý jako backrooms.
Jakmile pojme podezření, že v těchto nekonečných backrooms není sám, rozhodne se vrátit a sdělit to své terapeutce. Nemá však pocit, že by měla pochopení, proto se vrátí a vydá se do backrooms znovu.
Co se v backrooms nachází? To je vlastně otázka, kterou si před filmem – a bohužel i po filmu – bude klást asi každý. Film totiž na tuto kruciální otázku neodpovídá. V určité části to vypadá, že nekonečné místnosti tak nějak zrcadlí duševní stav prodavače Clarka. Nicméně na konci dostane divák jasný vzkaz o tom, že „existence backrooms je nejasná“ a že „nikdo vlastně neví, o co jde“. Proč tedy film bezmála celých 110 minut vynakládá na to, aby divákům nějak osvětlil o co jde a co se tam skrývá, když to pak shodí ze stolu?
Verdikt
Právě práce s mytologií backrooms je největším kamenem úrazu. Ve filmu je přehnaně symboliky a snahy přinést nějaké informace nad rámec toho, co si přečtete na internetových fórech a v creepypastách.
Pro fanoušky původního internetového fenoménu tak může být výsledkem spíše frustrace než uspokojivé rozšíření lore. Nechybí několik povedených znepokojivých scén ani občasné jump scary, vyloženě děsivý horor se z toho ale nestává.
Výsledkem je stylově natočený film, který těží hlavně z popularity internetového trendu, aniž by k němu přidal výraznější novou vrstvu. Pokud by padla otázka, zda sáhnout po celovečerním zpracování nebo původním krátkém filmu, originální shortfilm a následné fanouškovské diskuze na internetu pravděpodobně nabídnou silnější zážitek; a zachovají vás v tom správném trýznivém nevědomí.
Zdroj: autorský text (recenze), ČSFD, Box Office Mojo
Zdroj: se svolením A24
