- Vyzkoušeli jsme přenosnou herní konzoli Lenovo Legion Go S
- Operačním systémem je SteamOS a uvnitř je výkonný čip AMD Ryzen Z1 Extreme
- Zařízení tedy má velmi solidní předpoklady pro hraní her
S handheldy, které zvládnou spouštět hry ze Steamu, se v posledních letech roztrhl pytel. Míří na poměrně úzkou cílovku, ale rozhodně jí mají co nabídnout. Vyzkoušeli jsme, jak je na tom Lenovo Legion Go S.
Obsah článku
Lenovo Legion Go S
Výrobce nenechal nic náhodě a vybavil svůj produkt tak, aby ve hrách podával skutečně co nejlepší výkon. Základem tedy je výkonný čip, v našem případě AMD Ryzen Z1 Extreme a nikoliv Windows, ale SteamOS, který skutečně pomáhá k lepšímu výkonu. Doplňuje to 16 GB operační paměti a 512 GB úložiště. Komu by to bylo málo, může si kapacitu rozšířit pomocí slotu na microSD kartu. Doporučím však na paměťovce úplně nešetřit a pořídit nějakou opravdu rychlou.
Stran provedení není moc prostoru pro kritiku, výrobce si ohlídal zpracování a u návrhu se přemýšlelo. Materiálem je samozřejmě plast a hmotnost zařízení je 740 gramů. Není to však nikterak na obtíž, pořád je to v mezích, kdy to ještě neobtěžuje.
Ergonomie na jedničku
Skvělý je tvar – úchop je velmi jistý a ani s mýma velkýma rukama jsem nepocítil diskomfort, a to jsem byl schopný hrát třeba 4 hodiny v kuse. Tvarování je směrem dozadu poměrně výrazné a „baculaté“, všechna tlačítka jsou pro prsty přístupná perfektně. Jediná výtka míří k analogovým spouštím, které by mohly mít klidně o třetinu delší chod, ale to je opravdu spíš detail. Lze je mimochodem i posuvnými přepínači uzamknout, respektive omezit jejich chod a tím z nich udělat jednoduchá tlačítka. To je velmi líbivý detail, který třeba u stříleček rozhodně ocením.
Směrové páčky využívají Hallova jevu, takže o životnost bych strach neměl, jsou i přesné a hrát na Lenovu Legion Go S závodní hry je s nimi skutečně jedna radost. Kolem páček je jakési osvětlené okruží, které je výhradně na parádu. Barvičky lze měnit, nastavit pulsování a podobně… Já jsem to jednoduše vypnul a ignoroval.
Pod pravou páčkou je ještě doteková ploška. Je skutečně mikroskopická a slouží k ovládání kurzoru. S ohledem na její velikost jsem ji vyzkoušel a nepoužíval. Daleko lepší je ovládat systém buď dotykově, nebo pomocí tlačítek a směrového kříže, ostatně SteamOS je na toto skvěle uzpůsobený.
Hardwarové vybavení
Stručně jsem nastínil hardware, který slouží pro hry, zmínit je ještě potřeba Wi-Fi 6E jako možnost připojení k internetu – s tím jsem neměl za několik týdnů testování jediný problém a rychlost stahování zůstávala stabilní i přes zeď. Dále je zde kombinovaný jack pro připojení sluchátek s mikrofonem a dva USB-C porty. Ty slouží jak k připojení například externího monitoru, docku či příslušenství, ale také se přes ně Lenovo Legion Go S nabíjí.
Displej
IPS panel má 8 palců a rozlišení 1920 na 1200 bodů, což znamená poměr stran 16:10. To musím ocenit, protože je to příjemnější než klasických filmových 16:9. Jinak na to, že displej není OLED, má opravdu krásné podání i kontrast. Proti IPS nemám výhrady, samozřejmě se to projeví na konzumaci energie z baterie, které si tato technologie vezme holt víc.
Nabíjení a výdrž
Dostáváme se k tomu, co determinuje část schopností handheldu – výdrži. Baterie má kapacitu 55,5 Wh a při hraní jsem se pohyboval někde mezi 1,2 a 3 hodinami na jedno nabití. To skutečně není mnoho. Hodně samozřejmě záleží na konkrétním titulu a na zvoleném výkonovém profilu (prozradím, že ani profil Performance neodemkne plný potenciál, to až režim Custom). Je tedy třeba zacházet s výkonem opatrně a pokud hrajete třeba Faster Than Light, dává smysl ho trochu srazit. Získat tím lze klidně i hodinu hraní navíc.
Novější a náročnější tituly jsou však pro akumulátor pohroma a vycucnou klidně polovinu kapacity za hodinu, což je tak zhruba hranice, kdy už člověk podvědomě začíná hledat zásuvku, případně vytahuje z batohu powerbanku. Lenovo Legion Go S tedy je konzolí spíš na domácí využití, než na nějaké velké cestování.
V balení není nabíječka, nicméně to nepovažuji za zásadní problém. Nabíjel jsem klasickým adaptérem s USB-C portem a za zhruba 80 minut, jak ostatně udává i výrobce, bylo nabito z nuly na sto. Při hraní jsem nabíjel rovněž, ale to lezou procenta nahoru jen velmi neochotně a je třeba počítat s tím, že baterii doplníte jen asi 25 až 30 % kapacity za hodinu.
Hraní na Lenovu Legion Go S
Jak už bylo napsáno výše, zařízení se skvěle drží, což je základní předpoklad pro delší herní maratony. Chlazení výrobce vyřešil perforací na zádech a výdechem na horní hraně, což je obvyklý způsob proudění vzduchu kolem chlazených komponent. Pokud jsem nechtěl úplně nejvyšší výkon, byla úroveň hlučnosti snesitelná, jakmile jsem požadoval výkonu skutečně maximum, tak holt bylo Lenovo Legion Go S docela slyšet. Uchladit 45 W v takto malém těle není jen tak.
Obecně platí, že u handheldů je třeba sáhnout do nastavení a zvolit spíš nižší detaily, pokud chcete udržet rozumnou snímkovou frekvenci. Pro představu – Forza Horizon mi běžela na plynulých 60 fps, Zaklínač 3 na 45 až 50 fps, KCD 2 se pohybovalo kolem 45 fps. Jak vidno, tak integrovaný grafický čip má holt u mnoha titulů problém udržet stabilních alespoň 50 snímků za sekundu, ale to skutečně není v kategorii přenosných herních zařízení nic vzácného, jedná se v podstatě o standard.
Verdikt
Lenovo Legion Go S boduje displejem, ergonomií a vlastně i výkonem (v tom je v kategorii nad průměrem). Co bych handheldu vytknul, je výdrž, která se u náročnějších her nebezpečně blíží jedné hodině, což je skutečně málo. Pro hraní na delších cestách to tedy nebude, ale jako konzole do míst, kde je lepší přístup k elektřině, by toto zařízení posloužit mohlo.
Zdroj: autorský text, gaming-age
Obrázky: Ludvík Eckerman
